Marī マリー Blog

Kuro-3.kapitola

Dlouho jsme se procházeli než jsme došli doprostřed lesa kde jsme se rozhodli přespat.

Teiji se opřel o strom,který byl přímo za ním a spustil.

,,Teď už jen zbývá najít dřevo a nějaké jídlo měly by tu růst nějaké jahody a ostružiny.“

Já jsem ze sebe vyhrkla.

,,Já se postarám o to dřevo.“

Teiji byl překvapený.

,,Ale to nemusíš my klidně půjdem s Akim.“

Usmála jsem se.

,,Ne to je v pořádku ráda to udělám.“

,,Dobrá,ale buď opatrná mohou tu být i nějací Shinigami.“

,,Já to zvládnu přeci jsem vycvičená zvládnu to levou zadní.“

,,No,ale…“

Než to stihl doříct tak jsem mu skočila do řeči.

,,Už jdu.“

Nakonec jsem tedy vyrazila.Šla jsem hodně daleko a hluboko,protože jsem žádné klacky nemohla najít.

Pak jsem je záhledla.

,,Štěstí našla jsem je.“

Nalámala jsem pár klacků a už jsem byla připravená vyrazit když v tom se pře demnou objevil jeden Shinigami.

Upustila jsem je na zem a chtěla vytáhnout katanu když v tom jsem si uvědomila,že jsem ji nechala u ostatních.

,,Sakra budu muset improvizovat.“

Rychle jsem se rozběhla a běžela jsem dokola snažila jsem se Shinigami zmást když jsem v tom zakopla o to dříví.

Během chvilky jsem ležela na zemi.

Shinigami u mě stál a už se mě snažil zabít když v tom najednou zmizel.

Vykulila jsem oči.

,,Co se to sakra stalo? Proč zmizel?“

Najednou jsem někoho spatřila byl to člověk aspoň myslím.Nakonec se ke mně přiblížil a ano byl to člověk.

Byl to kluk asi stejně starý jako já možná i starší.

Měl černé vlasy a červené oči,které mě přitahovaly.

,,On ho musel zabít,ale kdo to je? Chce mě také zabít?“

Byla jsem zmatená v hlavě jsem měla spoustu otázek na,které jsem nedokázala odpovědět.Ten kluk se na mě podíval a začal se smát.

Já jsem se zamračila a spustila.

,,Promiň,ale co tu je k smíchu?“

Nakonec mi odpověděl.

,,Tvůj výraz.“

,,Haha moc vtipné kdo vůbec jsi a co tu děláš?“

,,To já bych se měl ptát tebe.Co tu dělá bezbranná dívka jako ty?“

Pevně jsem zaťala pěsti.

,,Já a bezbranná? To v žádném případě nejsem! Jsem vycvičená,abys věděl jen jsem zapomněla svou katanu toť vše.“

,,Aha takže tak,ale pozor bojovnice příště nezapomeň na svou katanu.“

,,Bože to se mi jako fakt musí nějaký kluk vysmívat tak první mi tu zachrání život a potom se mi směje.“

Nakonec jsem ironicky odpověděla.

,,Jo jo jasně.“

Stále jsem tam seděla a zírala na něj.On ke mně přišel podal mi ruku.Chtěla jsem ho odmítnout,ale usmál se na mě tak jsem nakonec to přijala.Pomohl mi vstát.A já mu poděkovala potichu.

,,Děkuji za záchranu i teď děkuji.“

,,Nakonec není tak špatný možná se rád směje jako já a nebo se rád jen někomu vysmívá.“

Podíval se na mě.

,,Jsi tu sama?“

Rychle jsem odpověděla.

,,Ne přespáváme tu na noc s partou.“

On se trochu pousmál.

,,Aha a jak se jmenuješ?“

Dala jsem si ruce v bok a spustila.

,,Tak zkus hádat.“

Trochu se zamyslel a pak odpověděl.

,,Mai,Mei,Natsuki,Kei,Risa…?“

Já jsem zasmála.

,,Ne,ani jednou jsi se netrefil.“

,,Tak v tom případě se nechám podat.“

Začal foukat mírný vítr a mé vlasy začaly vlát a já odpověděla.

,,Kuro.“

Usmála jsem se a on se taky usmál.

,,Máš pěkné jméno vystihuje tvou barvu vlasů,očí a tvé oblečení.“

,,Děkuji to jo a jaké je tvé jméno?“

Najednou jeho tvář zvážněla a on odpověděl.

,,Shin.“

Byl to zvláštní pocit jakoby to jméno vyzařovalo jeho bolest.Snažila jsem se nahodit znovu klidnou atmosféru.Pousmála jsem se a řekla.

,,Máš pěkné a zároveň tajemné jméno.“

On se zadíval do země jakoby se tomu chtěl vyhnout.

,,Jo jo.“

,,Možná jsem se ho na to neměla ptát.Ne už je moc pozdě! Pokusím se nahodit nějaké téma.“

Chtěla jsem zrovna nahodit nějaké to téma když Shin spustil.

,,Chceš doprovodit zpět?“

Usmál se a já si oddechla.Už zase byla klidná amosféra.

,,Díky bohu.“

Přikývla jsem.

,,Ano moc ráda.“

Vyrazili jsme společně k ostatním a po cestě jsme povídala o ostatních.

Když jsme konečně dorazili a byli blízko nich tak se chtěl Shin otočit,ale já jsem ho zastavila.

,,Už bych měl jít.“

,,Né počkej pojď semnou!“

Shin byl překvapený.

,,Prosím.“

Pousmála jsem se a chytla ho za ruku a šli jsme k ostatním.

Všichni povídali když nás spatřili tak ztichli a zbystřili.

Já jsem spustila.

,,Jsem zpět.“

Usmála jsem se a pokračovala dál.

,,Tohle je Shin záchranil mě před Shinigami,protože jsem si tu zapomněla katanu.“

Shin se trochu pousmál.

,,Zdravím.“

Nadechla jsem se a pak zase vydechla.

,,Chtěla bych,aby se Shin přidal k nám.“