Marī マリー Blog

KISS

(2.kapitola)

Ztuhla jsem taková náhlá otázka a já nevěděla jak odpovědět. Zatímco Sora upřeně na mě zírala a já se snažila správně odpovědět.

,,Mám ji ráda nebo ne? Jsem z toho zmatená. Něco jsem cítila,ale to jsem si myslela,že je kluk. Že by mé city najednou zmizely s tímto velkým odhalením? Tím si nejsem vůbec jistá,ale stále něco cítím. Je to obdiv? Láska? Musím se teď rozhodnout? Byla by naštvaná kdybych jí neodpověděla? A má mě Sora ráda a nebo ne? “

Zhluboka jsem se nadechla a nakonec ze sebe rychle vychrlila.

,,Nevadí,když ti to neřeknu hned teď?“

Sora se usmála a opět mě pohladila po hlavě.

,,Ne je to v pořádku máš čas na rozmyšlenou.“

Sora byla zrovna na odchodu když v tom jsem ji zastavila.

,,Um,a máš mě ty ráda?“

Sora se na chvíli zarazila a pak se usmála.

,,Co si myslíš ty? Už budu muset tak zatím ahoj.“

Mávla na mě a odešla pryč. Byla jsem zmatená.

,,Za prvé nevyznám se ve svých citech a za druhé nevím jestli ke mně Sora cítí něco.“

Byl konec mého prvního dne a já se akorát chystala opustit bránu školy když v tom na mě někdo zavolal podle hlasu jsem věděla kdo je to.

,,Sakura-chan počkej na mě!“

Byla to Sora. Celá udýchaná ke mně přiběhla a ještě chvíli vydechovala.

Já jsem si ji prohlížela byla opravdu krásná. Vypadala jako nějaká modelka.

Když se konečně vzpamatovala tak se na mě znovu usmála.

,,Tak co půjdeme spolu?“

,,Um...ano.“

Nakonec jsme šli spolu domů. Sora mi vyprávěla proč byla oblečená jako kluk. Stalo se to před měsícem. Když se zrovna pralo všechno prádlo a ona nemohla na sebe nic najít tak si musela půjčit oblečení po svém bratrancovi. Zalíbilo se jí to tak moc,že občas se obléká jako kluk.

Když jsme byli skoro u mého domu tak mě Sora zastavila.

,,Víš...dnes jsem dlouho nad tím přemýšlela. Asi uvědomila jsem si to. Sakura-chan já tě mám opravdu ráda. Možné je to divné dvě dívky,ale srdci prostě neporučíš.“

Začervenala jsem se.

,,Aha...omlouvám se,ale já už budu muset. Takže zítra ahoj.“

,,Dobrá tak ahoj.“

Rychle jsem běžela domů a rychle do svého pokoje. A tam jsem padla na postel.

,,Ach bože já jsem tak pitomá! Určitě je na mě teď naštvaná. Už se mnou nikdy nepromluví! A je to jen má vina!“

Uběhlo několik hodin a já stále nad tím přemýšlela. Zítra ji musím určitě dát odpověď pokud se mnou se bude ještě bavit. Po tom co se stalo dnes tak bych ani moc nedoufala.

Ráno přišlo a já ani nezamhouřila oči. Celou noc mi to nedalo spát.

,,Budu se prostě chovat jako obvykle. Musím být přirozená!“

,,Ale to se těžko řekne ach jo!“

Převlékla jsem se a udělala všechny své potřeby, posnídala jsem a mohla jsem vyrazit.

Když jsem akorát zamkla dveře tak mě někdo obejmul.

,,Dobré ráno Sakura-chan.“

Začervenala jsem se a odpověděla totéž. Byla to Sora.

,,Do-dobré ráno.“

,,Dnes můžeme jít spolu i do školy. Tedy pokud chceš?“

Přikývla jsem.

,,Jistě moc ráda.“

Sora se usmála a já hned ze sebe vychrlila omluvu.

,,Moc se omlouvám za ten včerejšek. Byla jsem opravdu hloupá snad mi odpustíš.“

,,Ty jsi něco včera udělala?“

Byla jsem zmatená.

,,Co? Přece včera jsem rychle spěchala domů a ty jsi musela být z toho naštvaná a...“

Sora mi skočila do řeči.

,,Neboj se to je v pořádku nejsem naštvaná. Měla jsi povinnosti a za ty se nemusíš omlouvat. Jo?“

,,Dobrá.“

Usmála jsem se.

,,Ty jsi moc hodná a milá osoba.“

Sora se začervenala.

,,O-opravdu?“

Přikývla jsem.

,,Ano!“

,,Děkuji.“

,,Není zač.“

Cestou do školy jsme si povídali o různých věcech. Třeba jaké je to ve studentské radě atd…

Když jsme dorazili do školy tak jsme se rozloučili a každé šla do své třídy.

Dorazila jsem do třídy a sedla jsem si na své místo. Přemýšlela jsem co asi dělá právě teď Sora. Než jsem se vzpamatovala tak začala hodina a já musela poslouchat celou tu hodinu učitelku. Ale nechtěla jsem začala jsem opět přemýšlet nad ní a najednou ,,buch“ já si to uvědomila.

,,Já...já ji mám ráda!“

Ano bylo to tak konečně jsem si uvědomila své city a bylo mi jedno jestli je kluk nebo dívka nebo cokoliv. Ona je prostě Sora a já ji mám ráda!

Celou tu dobu jsem na ni myslela a potají jsem ji začala sledovat. Viděla jsem ji když byla akorát přestávka na oběd a ona šla se svými kamarádkami. Usmívala a celá zářila dodávala takový pocit štěstí a radosti.

Ona je hodně populární vždyť je to přeci předsedkyně studentské rady. Kluci musí po ní šílet když je navíc chytrá a také krásná. A to mě nejvíce trápilo co když se později zamiluje do nějakého kluka a mě opustí?

,,Ne musím myslet pozitivně!!“

Když skončila škola tak jsem se akorát přezouvala a někdo mě položil ruku na rameno. Hned jsem věděla kdo to byl. Byla to Sora.

,,Ahojky půjdeme zase spolu ze školy?“

Začervenala jsem se a přikývla.

,,Ano.“

Vyrazili jsme spolu směr můj dům. Po cestě byla trochu taková tichá atmosféra nějak moc jsme nemluvili jen se na sebe usmívali. Po cestě jsme se zastavili v parku,který byl poblíž mého domu.

,,Musím jí to říct...já ji to musím říct!!“

Byla jsem nervozní chtěla jsem jí to říct,ale pak jsem si něco uvědomila ono je to vlastně vyznání!!

,,No tak nesmím být strašpytel řeknu jí to a bude to o nic přece nejde!“

Předběhla jsem ji a stoupla si jí do cesty.

,,Um víš...“

,,Sakura-chan?“

,,Já...já tě mám ráda dnes jsem si to uvědomila,takže já...“

Začala jsem se červenat a cítit trapně. Sora ke mně přišla a obejmula mě.

,,To jsem ráda!“

Usmála jsem se a objetí opětovala.

,,Já jsem taky ráda!“

Sora se ke mně sehnula a políbila mě. Musím říct,že to byl můj nejsladší a nejkrásnější polibek,který jsem kdy dostala.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Snad se líbí. Další kapitola ještě nevím kdy bude snad brzo ;-) Budu ráda když zanecháte nějaký komentář ;-) Beru i kritiku ;-)